Zbloudilé vlaštovice.

Smutná zima tloukla v okna,

s hustých brv jí sníh se řítil,

v krbu vítr zabloudilý

úpěl, naříkal a vyl.

V jizbě ticho sladkodeché;

sám v lenošce pradědově

nad knihou jsem nakloněný

v blahém klidu dlouho snil.

Ve papíru a knih změti

starý samovar si zpíval,

a mně zdálo se v mém snění,

jako by to bzukot byl;

bzukot včely zlatokřídlé,

která v letní večer vonný

s kořistí svou zbloudila sem

ztrativši své pouti cíl.

A já viděl dlouhou alej

košatých lip v plném květu,

na nichž vůni opojivou

každý kvítek v azur lil.

Květem zlatým byla včela

a květ zlatý ronil vůni,

chvěl se, svítil, včelu v ňadrech

hostil zlatých, jakby žil.

Zlatem vlnila se pole,

dlouhá pole, nedozírná;

v klepot kos z nich ženců z dálky

veselý zpěv hlaholil.

Leto! leto! duše jásá.

V tom však zima sněhu kotouč

v okno stříkla a já cítil,

jaký sen mne okouzlil.

V krbu fičí to a syčí,

vichr šílí, pílí, kvílí,

hukot žalný, nářek dálný,

jeden spěch a vzdech a kvil!

V nářku tom cos na má okna

klepe, tepe. – Ticho. Zase!

jakby pták to matným křídlem

na římse se zachytil!

Malé ptáče – vlaštovička!

Zas to klepe. – A zas ticho;

vítr houknul a v řev nový

slabý klepot zatopil.

V lenošku jsem klesnul zpátky,

myslil jsem na ony ptáky

ubohé a pobloudilé,

z nichž já jsem se zachránil.

Na ty pěvce, na ty snílky,

nepřízeň jež honí světem,

na myšlenek velkých lovce,

jichž zrak zoři slunce pil!

Na ty, kteří věří v krásu,

věří v dobro, z nichž rád každý

na pouti za idealem

domova krb opustil.

Na ty, kteří s větry v boji,

motýlové, nad pláň moře

zabloudili a teď mají

trud a bídu za podíl!

Bez přístavu, kotvy, štítu,

bez hnízda a bez perutě

kdesi hynou; jak je život

zneuznal a otrávil!

V chvíli té jsem nemoh’ více

klesnout v sladké svoje snění,

dávno krb mi teplý kynul

a samovar ševelil.

Knihy stranou! Darmo láska

blankytným se okem smála,

až v noc temnou žal byl se mnou,

z dumy jsem se nevzchopil.

Stále křídel vlaštovičích

slabý tepot zněl mi v uchu,

výkřik pěvců zabloudilých

na vždycky mi v srdci zbyl!