ZBLOUDILÝ STROM

Rád bych byl zbloudilým stromem v Hoře,

jenž nese ovoce z lásky a hoře,

pro ptáky, veverky, lasičky.

Unaven lidským trudem věčným,

nedotrpěným a nekonečným,

úděl svůj nes' bych tak maličký.

Stromem bych rád byl v Hoře chladné,

jehož ovoce k podzimu sládne

padajíc do žloutnoucích trav.

Nikdo o něm než vítr neví,

nikdo, než slunečných paprsků zpěvy,

zvířata, toulavé ovce a brav.

Možná, že žínky divé by žasly,

omžené ovoce by si střásly,

až by šly kolem, do klínů.

Hory by vzkřikly rozpustile,

v jabka jich zuby co vkously se bílé,

jabka by chutnala po vínu.

A tak už čekal bych každým rokem,

až by se ozvaly tanečním krokem,

ořeším, hájem olší a bříz.

Ještě by se sklizní měly práci,

po všem, co ovečky, veverky, ptáci

snědly, co rozvál vítr kdys.