ZBOJNÍK ODHODLANÝ.

Nebe jako z olova je slito

a vše vůkol nocí obemknuto,

báča sever v skalách zlostně vzlyká,

v mračnech blesku zlatý had se smyká.

Dědiny-li dojdu brzy asi

a z beťárské kohos najdu chasy;

krčmu najdu-li, kde cigán hude,

vína číš a děvče-li tam bude?

Nenajdu-li, dám se rovnou k lesu,

nač pak těžkou valašku si nesu?

na mechové uhostím se lože,

než mi kohos pošleš, hodný bože!

Často volaři zde voly vedou.

Často páni na hody tu jedou,

a já třeba s čertem vyjdu v sázku,

že zde někdo zbude bez opasku!

A jestliže hajduci mě lapnou,

ať tři na jednoho, všickni skapnou,

neskapnou-li, budu chlap jak svíce,

až mne sejmou brati s šibenice. –