Zbouření.

By Josef Vlastimil Kamarýt

Jaká kouzla v tobě byla,

Že se tvář má zapálila

Prvním okem tvým

Po mně hozeným? –

Ach, kyž jest mi brzy děno,

Jaké zdobíš dívko jméno!

Číms mé srdce rozbouřila,

Čím je dívko okouzlila,

Po tobě že touhou vře,

Tebe nevida, že mře? –

Ach, kyž jest mi brzy děno,

Jaké zdobíš dívko jméno!

Co mne ono květné drní,

Co mne láká růžné trní?

U nějž tebe zočení

V sladké přešlo soužení –

Ach, kyž jest mi brzy děno,

Jaké zdobíš dívko jméno.

Když jdu v lůžko i když vstanu,

Milostí proč k tobě planu,

Proč se vznášíš přede mnou?

Ukoj, ukoj bouři mou –

Ach, kyž je mi brzy děno,

Jaké zdobíš dívko jméno.