Zbožné přání.

Škoda je té naší lásky,

přeškoda, má panenko:

vysoko je do komůrky

okénko, ach, okénko!

Vím já, kterak pomohu si –

nastrojím to ze chytra –

pomodlím se k pánu bohu,

abych narost’ do zítra.

Aspoň k tomu okénečku,

aspoň k tomu líbání,

aspoň za den na hodinku –

po večerním klekání!