Zbrojení se Čechů.

Cizích branců rojení,

Kruté války strojení,

Kolem mezí našich řve,

K zbrani smělé Čechy zve.

Od Labe a Vltavy

Valí se už dostavy

Mužův statných, vojska vzor

Střeže cesty skalných hor.

Směle pohleď, silný lve!

Kolem s hrdé věže své!

Orlové se vyneste,

Strach přes hory rozneste!

Kdo se našich lidozdí

Dotkne, za tím v patách jdi

Ze skal příkrých krutá smrť,

Rozpraš ho jak hromů drť.

Kraje naše v tichu nech,

Bránče cizí! vzdal se Čech,

Jinde k líté bitvě trub;

Nám zde k věncům roste dub.

Živu být, a zvadnouti,

Pro vlast drahou schladnouti,

Jedno Čechům smělým jest;

Toť i vzneslo dědů čest.

Kdo má role, zahrady,

V skrejších tmavých poklady,

Zlata svého nelituj,

Hojně vlasti obětuj!

Otče kropěř synu dej,

Pod práporec přiveď jej,

Pouč ho, že udatnost

Vznešená jest Čechů ctnost.

Kdoby nechtěl mužem být,

Na svá bedra meč si vzít,

Za ním hanba jen se luď,

Posměch život jeho truď!

Kdoťby prápor opustil,

Nevěry se dopustil,

Vojsku v srdci rozsil jed,

Hanebně ten umři hned!

Takto česká zmužilost

Nadýmací dusí zlost,

Skrytý ztroskotává kout,

Schránku pro nás těžkých pout.