Zbujila se touha moje...

Zbujila se touha moje

keřem růžovým,

zbujila se touha moje,

dal mi Pánbůh krásy dvoje,

vzal je – všecko dým.

Dal mi dcerku černovlásku,

srostla s ňadrem mým;

ukryl jsem ji v cit a lásku,

nemám jí ni na obrázku,

svadla – všecko dým.

Druhou dcerku srdce mělo

novým skvostem svým,

vlas je jasnil, očko tmělo,

stříbro zvonků z ústek znělo;

ztichlo – všecko dým.

Co je blaho, co je štěstí,

ptáte se, zda vím?

Zlatou vážkou v suché trestí

přijde, křídly zašelestí,

prchne – vřecko dým.