ZBYHOŇ.

Poletoval holub

se dřeva na dřevo,

žalostivě vrkal

hoře všemu lesu:

Aj ty lese šírý!

v tobě sem létával

s holubicí drahou,

s milou roztomilou.

Ach a zlostný Zbyhoň

chvátil holubici,

i odnesl na hrad,

ach a na hrad tvrdý.

Aj obcházel jinoch

kolem tvrda hradu,

žalostivě vzdychal

po své drahé milé;

od hradu na skálu,

na skále si sedl,

žalostivě seděl,

s němým lesem mlčel.

I přiletěl holub,

žalostivě vrkal.

I pozdvihl jinoch

hlavu kněmu vece:

„Ty holoubku smutný!

tobě smutno samu,

toběli krahujec

uchvátil tvou druži?”

„Ty Zbyhoni tamo

na tom tvrdém hradě,

tys uchvátil moji

drahou předrahounkou,

a odnesl na hrad,

ach na hrad na tvrdý!

Holoubku tyby si

byl válčil s krahujem,

kdyby tobě bylo

srdéčko udatné;

tyby si byl vyrval

krahujci svou drahou,

kdyby tobě byly

dravé ostré drápy;

tyby si byl zabil

krahujce zlostného,

kdyby ti byl tvrdý

masožravý nosec.”

„„Ej smutný jinochu,

ženiž na Zbyhoně,

tobě srdce přeudatné

proti vrahu,

tobě proti němu

zbraně silná, ostrá,

tobě jemu v hlavu

těžký, železný mlat.””

Rychle jinoch dolů,

v dole temným lesem;

i vzal na se svou zbraň,

i na rámě mlat svůj.

Spěchá lesem temným

ku hradu tvrdému;

byl u tvrda hradu.

V noci všudy temno,

tloukl silnou pěstí;

„„kdo to?”” s hradu slova.

„Já jsem lovec bludný.”

Otevrou se vrata.

Tlukot silnou pěstí.

Otevrou druhé.

„Kde vládyka Zbyhoň?”

„„Za velikou síní.””

Tamo Zbyhoň vilný,

tamo pláče děvče.

„Aj otevři lovci!”

Neotevře Zbyhoň.

I rozrazil mlatem

dvéře, silný jinoch,

i rozrazil mlatem

Zbyhoňovi hlavu.

Hradem všudy běhal,

i vše v hradě pobil;

u své krásné dívky,

do svitání ležel.

Přišlo ranné slunce

vrcholy dřev k hradu,

přišla nová radost

v jinochovo srdce,

že svou krásnou dívku,

choval v silných pažích.

„Čí ta holubice?”

„„Zbyhoň ji uchvátil,

jako mě zde vězel,

tak ji v tvrdém hradě.””

„V lesy z tvrda hrada!”

I letěla v lesy,

i letěla semo,

i letěla tamo;

se dřeva na dřevo,

se svým holoubečkem:

s holoubkem spávala

na jedné větvici.

Vzraduje se dívka,

i se svým jinochem;

chodí semo tamo,

všudy kam zechtěla:

s miláčkem spávala

na jediném lůžku.