zbytečky své písně

By Stanislav Kostka Neumann

zbytečky své písně

pro sebe si broukám,

když se neúlisně

svěřím lesům, loukám.

pro sebe si zpívám,

se všemi co cítím,

s větví rvanou jívám,

s pokoseným kvítím.

pro sebe si brumlám,

vteřiny to chtějí.

žitné stéblo dumlám.

ptáci vyzvánějí.

vyzvánějí ptáci

jako na vzkříšení.

vědí, darebáci,

že nic věčné není.

až já z mrtvých vstanu,

živý nebo z prachu,

věrnou písní skanu

do jitřního nachu.