Zbytečné leknutí.

Počítal Šimonovec, co za týden odprodal zboží;

starostí zapomněl krám, když noc se tu blížila, zavřít.

Náhodou znemocněl švec a baba mu radila, by si

bobky zvařiti dal. Vždyť co může, zpomůže bobek.

Neměl ubohý švec koho k židovi pro bobky poslat,

krom svých nedospělých, však noci se bojících dítek.

Bázlivým noční tma jest častěji velice strašná:

jitřní obraznost pak si i k pověře strašidla tvoří.

Bolestí vine se kmet a mladí tu kvílejí nad ním!

Láska přemohla strach; i ujmou se za ruce, táhnou

ztícha na ulici, i svého se bojíce šustu;

sotva dýchaly, šly tak, jako by šidla po zemi byla.*

Srdéčko skákalo v nich, klap, klap, jako větrný mlejnek.

Hrůzy vrch však doplněn byl, když k kostnici přišly:

zdaleka pes tady vyl a na blízce kulišek houkal;

na věži, povětrní co je korouhev, vrzala smutně;

nebylo dušičky v nich, však do noh se vrazila pamět.

Přišly k Šimonovci do krámu otevřeného.

Však v tom okamžení něco vyskočí, dětí se chápe,

za hlavu táhne je dál, – i stane se veliký pokřik.

Sousedé vyběhli ven, nebo myslili, někde že hoří;

v tom žid židovce lál a vypustil pozadu děti.

Vyběhly pomateny, jako osidla zproštěný zajic.

Bloudily po ulici, až po chvíli k paměti přišly;

jeden druhého zří, i táže se, živ-li tu kráčí? –

Tváří uděšenou je spatří nemocný otec:

sám, ač zemdlený, s krk co dělati má, by je vzkřísil.

Tatičku! – konečně dí – tam u židů měly sme zemřít:

sotva sme vkročily k nim, již do kouta vláčeli námi,

brousili nože a vráželi hřeb i provazy snesli.

Ač tomu nebylo tak, však ustrašená vidí mysl

více, než viděti jest, a věří, že viděla vskutku.

Na druhý den byla po městě řeč, co se u židů sběhlo;

právo kročivši v to, hned žida si obeslat dalo.

Pověděl žid, že u večer psal a počítal zboží,

tím se zabavil tak, že i zapomněl zavříti krámek;

náhodou šla žena ven a spatřila někoho v krámě.

Myslíc na zloděje, hned popadla za hlavu děti,

aby je vyšetřila, zdali něco jí nevzaly z krámu.

Právo vyneslo soud: že ačkoli obojí strana

velmi se poděsila, však leknutí zbytečné bylo.