ZBYTEK HYMNU NA BOHA.

Lad, pořádek vám boha dokázal – – –

Byl čas však... Tvora – (boha nebylo),

jen triumf hmoty v děsném chaosu,

bez konce hmoty dráhy v počátku,

kdy síla jediná – duch – ještě spí,

jen pudem gravitace žena ji,

v sled v hrozných bolestech by zvítězil

a z hmoty náručí se vymanil – – –

Lad malý byl, byl v plenkách tehdá bůh...

Pud gravitace v lásku vykvetl,

jímž milují se mrtvá tělesa,

jímž kovy v objetí si padají

a zvířata a všechno, všechno – lad.

Ne účelnost, to klam, jen spojitosť,

jež jinak býti ani nemůže!

Tak ve všemmíru, ve mně v mikrokosmu,

čím víc duch mohutní, tím větší lad,

čím hmota zmírá víc, tím krasší lad,

a nepořádek u mne nemožný...

Vím! – Co záhady, rej věčných hádanek

a pochybností tanec zuřivý? – – –

To chaos ducha, v němž zase tvoří se,

co víc než duch – I ten již vidím lad

a souvislosť, jež hmoty vlastností.