Zda hodno žíti...

Leb plna trudů, starostí,

a v duši stíny –

a ještě v srdci naděje

na život jiný –

A ještě oko zrosené

se k nebi zvedá

a ještě divou předtuchou

se rdí tvář bledá...

Toť trpká, děsná satyra,

v níž smích je ďábla,

že naděj ani v zoufalství

nám neochabla...

Že ještě chcem se v azur vznést,

ve světel zřídla,

když sami jsme si zdrtili

v okovech křídla...

Ó být sám sobě záhadou

a neznat ani

zda bůh či ďas, co v duši tvou

se s šeptem sklání. –

Být plánů pln a nevědět

čím lidé žijí,

zřít před vášní jak ve prachu

se lidskost svíjí –

Své druhy vidět zanikat

všednosti v bahně,

kdy národ zapomíná cíl,

kam pnul se drahně –

A bez ochrany synů svých

kdy musí mříti

vlasť ve příboji cizáctva – –

zda hodno žíti?