Zda ještě pamatuješ ten úzký byt

Zda ještě pamatuješ ten úzký byt

s jedním oknem, kam utekli jsme lidem,

kde jsme se učili spolu žít,

až řekla’s mi s klidem:

Můžeš jít!?

Tam my se modlili kdysi

modlitby ponížených, nízkých,

ohlas dvou duší jásavých, blízkých,

nebe my vymodlili si.

Na stěně křížek, pod ním lože,

a ta dobrá chleba skyva,

ten celý štěstí rok, ó bože!

Slyšela’s zlato kdes zazvonit

a řekla’s tak změněná, divá:

Můžeš jít!