Zda moh' jsem tušit...

Zda moh' jsem tušit, že ty značky sladké

vyryté v kůru bílou na skalí

čas prstem tuhým ve chvilce tak krátké

do mechu třísně všecky zabalí.

Jdu po roce, kam Tys chodila se mnou,

kde lesní stezkou jasu paprsek

jsi chytala svou bílou dlaní jemnou,

když v kadeř Tvou se z hustých jehel smek'.

Kde drozdů píseň jenom pro nás zněla

v neznámé před tím srdci lahodě,

kde vlas Ti hladě s běloučkého čela

jsem sklonil se k Tvých retů jahodě.

To jméno Tvé? – Dnes pryskyřice lepká

zalila vůní drobných perliček,

a pod nožem, kde křížek ryji zhebka,

vytryská znova tisíc slziček.