Zda nerovnáš se rozkacené sani,

Zda nerovnáš se rozkacené sani,

jež na kořist se tajně v noci vrhá,

a dřív než v jitru kohout zakokrhá,

už co tu žilo, nepoznáme ani.

Vši lidskou píli svévolnost tvá mrhá,

tys sličná sic, leč neúprosná paní,

tvé síle člověk-červ se neubrání,

tvé slovo pouta živlů hravě trhá.

Či Herculanum nenapadlas v snění

a nezničilas Pompej hrůzy pelem,

že ztratila se svému pokolení?

My namáhavě nyní tělo s tělem

tu hledáme, jež v kameny čas mění,

ač sami tvým jsme stále pod popelem.