Zda oči Tvoje modré jsou – neb šedé?

Zda oči Tvoje modré jsou – neb šedé?

To sama nevím. Že jsou krásné, vím,

a milé tak a dobré! A že vede

má cesta žitím temnou nocí k nim!

Jsou jako tůně, v které hvězdy bledé

se zrcadlí v tom šeru večerním,

jak pohádka jsou, a mé srdce přede

si čárné báje o nich v snu, když sním.

Zda modré jsou – to říc' Ti nemohu –

svou duši trápím jak to malé děcko,

jež na modrou se dívá oblohu.

Jich barvu neznám – té ret nezjeví –

že žití mé jsou však a moje všecko –

to snivá duše má, i srdce, ví!