Zda potkala jsem v žití Tebe

Zda potkala jsem v žití Tebe

jen proto, abych trpěla?

Chlad cítila, jak v duši zebe,

spár zatíná mi do čela?

Ó, ztrestala jsem samu sebe!

Pod příkrovem jsem ležela,

mír kolem byl a hvězdné nebe,

šum křídel šustil anděla.

Tu cestou mou Jsi přítmím přešel,

sad procitl a zkvetl luh,

a večer rosu na květ věšel.

Má snivá duše z mrtvých vstala –

leč potrestal ji za to Bůh,

že Tebe, Drahý, milovala!