Zdá se mi...

Zdá se mi, zdá, že do rokytí

teploučko zlata napadlo,

chtěla bych s tebou při tom býti,

srdce tvé aby uhádlo,

první kde mrknou v houštině očka

podlésky nebo fialky,

kde který pramen, než se nás dočká,

rozhodí první korálky,

kde která štěstím haluzka dýchá:

šli bychom kolem pomalu, – – z ticha.

Zdá se mi, zdá, že tenký hlásek

z daleka touží: „Pojďte sem,

do klína lech a sedmikrásek,

hledejte v lese, za lesem,

najdete písně, křídla i štěstí,

hledejte spolu v objetí,

pochylte hlavy, líbezné zvěsti

naprší na ně se snětí,

kde samou láskou, štěstím to dýchá,

půjdete kolem pomalu, z ticha!“