Zda slyšíš, Mamone?

Probouzel se pošmourný den

líně jak břicháč po hodech.

Hornickým lidem v dědině

chvěl zmatek, nářek, ryk a spěch.

Před chvílí zpráva děsná stihla,

že zem pohltila v útroby

sta mužů, otců, živitelů,

dovršujíc hořkosť chudoby.

Zda slyšíš, Mamone, pláč a kletby

z úst žen a dětí plynoucí,

zda tušíš, co z krvavé té setby

přinesou ti časy budoucí?

Bez útěchy, pomateny

běhají ženy zoufalé,

v náručí neznámým strachem

poděšené dítky malé.

Již doběhly hrob strašný mužů,

z něhož vyšlehují plameny,

jenž drahé vzav jim živitele,

dal jim další život zlomený.

Zda slyšíš, Mamone, pláč a kletby

z úst žen a dětí plynoucí,

zda tušíš, co z krvavé té setby

přinesou ti časy budoucí?