ZDA UNESU TÍHU –

Zda unesu tíhu, jež údělem je mi?

Zda odolám hrůzám a samot bezcestí?

Jak zmíral bych někdy nejtvrdší pod pěstí,

jak nesl bych širou tu, smutnou zemi:

zda unesu tíhu, jež údělem je mi?

Ó, Tajemný Duchu bezpečí, opory!

Ať neztřísněn tvořím, jsa dobrý, nelživý,

jak všední den prostý, vždy dělník poctivý,

své srdce – své všecko! – vždy plné pokory...

Dej síly mi, dechu, dej tvrdé přísnosti,

mé očisti zraky a veď vždy ruku mou,

má duše buď zářnou, dalekou oblohou,

a srdce mé zlatým buď ptákem volnosti!

Dej znamení snům mým a cestu pro ně vol,

a rozežhni hvězdy svých tajuplných drah,

sláb’ abych nebloudil a zchudlý v temnotách,

zem’ rozezni v hrudi mi hudbou, s pólem pól,

zem’ záhadnou, marnou, jež slzou vždy je mi,

jež z božího oka v hvězd zlatý padla prach,

zem’ člověka, lidstva na slunných výpravách,

zpěv víry milionů, tu širou světla zemi:

ať nejdražší slova mi zvoní srdce dnem,

ať tvoření znojem jdu, sladkou moudrostí,

hloub’ statečně měřím zla, zmaru, věčnosti,

ať smutek můj v posled vždy vyzní souzvukem!

Zda vyslyšíš vždycky a s milostmi všemi,

bych odolal hrůzám a samot bezcestí?

Jak zmíral bych někdy nejtvrdší pod pěstí,

jak nesl bych širou tu, smutnou zemi:

zda unesu tíhu, jež údělem je mi?