Zdali mysl tvá se nekaboní

Zdali mysl tvá se nekaboní

Vidouc, jak lid v bludy ubíhá,

Jak vrah zlý ho sobě zapříhá?

A jej tryskem po úskalích honí?

Kdo se k lidu tomu v lásce kloní,

A ho pohrom a zkáz vystříhá,

Proti tomu zášť se pozdvíhá

A zle o něm v celém světě zvoní.

A co nejvíc duši věrnou bolí,

Že sám národ slepý s dobrou volí

Do neřestí oněch klopotá!

S úhlavním se nepřítelem bratří,

(Taková ho tíží mrákota)

A v svém bratru nepřítele patří.