ZDAR LUŽICI!

Život se v tobě hnul a raší,

nikdo ho nezdolá už víc,

neb dějin duch chce, byste žili,

v svůj národ zas se obrodili,

zlý sen by rozplynul se v nic!

Zář dějin tvých tě věnčí: znáš ji!

opájí, vábí: vstaň a žij!

a cítíš mízy proud jak běží

ti tepnami a život svěží

jak pozvedá tvou hrdou šíj!

Radostný šum jde drahou zemí,

jak les by zčeřil vichru van;

mladistvý ruch jde krajem,

chce býti Vlasti svojí májem,

svůj posléz tady rozbít stan!

Rozhoupá zvony srdci všemi

jak o mystickém vzkříšení,

kdy v hymnech slavných allelují

své mrtvé hroby navracují,

v div stigmat rány promění. – –

Život se v tobě hnul a raší!

slovanskou Evropou jde vznět;

milion srdcí zní ti v plese,

milion hlasů vstříc se nese,

slovanský sever, jih i střed:

„Vstaň, sestro, slovanskou a naší!“...