Zdárný syn.

Pán zbil sluhu, a ten sluha starý

snesl těžké ono pohanění;

zřel tu hanbu sluhy synek jarý,

čistil zbraň a mlčel v pozachvění.

Pán bil zase, – starý hlavu sklopil,

do šedivých vousů slze plakal,

divoký však pocit syna chopil,

divoce jej k pomstě otce lákal.

Pán chtěl vyjet s souložnicí svojí,

vstoupit chtěli na bujného oře,

v podnož měl dát sluha rámě dvojí,

stařec šel a nes' i toto hoře.

Polo v stáří, polo zmíral v haně; –

pán už nohu k hlavě starce vznesl,

viděl syn to, napnul bystře zbraně, –

nevstoupil pán, – mlčky k zemi sklesl. –