ZDE BYDLÍ ŠTĚSTÍ.

Na kraji města, skoro na předměstí

dům počli stavět. Přišly lidí pluky,

rýč zazněl, motyk zazvonily zvuky,

ruch, skřípot kol od ranních hodin šesti.

Šly hbitě kámen, cihla v ruku z ruky,

jíž krov že blízko, pestrý fábor věstí;

pak rychle vrata, mříže, zdoby, štuky,

a nápis naposled: Zde bydlí Štěstí!

Květ v oknech, z domu piana tón letí,

hled dívky toužný, usměvavé děti,

skráň o dlaň snílek opírá si rusý.

Když přišla bouř, já hleděl tam v tu stranu,

mně zdálo se, do toho štěstí stanu,

že právě tam blesk udeřiti musí!