Zde už se obrať, dítě mé,

Zde už se obrať, dítě mé,

obava táhne duší mou,

že vlněný ten šáteček

tě neuchrání před zimou.

Neb pod tvým hebkým střevíčkem

už v tuhý led se mění sníh,

a ty mne dosud provázíš –

ó jdi, já mám tě ve písních.

A máš-li ty mne v myšlénkách,

náš lásky chrám nic nesboří,

i kdyby měla dělit nás

od sebe dálná pohoří.