Zde v němotě ustlali tobě,

Zde v němotě ustlali tobě,

kde smrtník jen do hroudy klepe,

a hlodavec hlínu jen chroumá, –

a řekli mi, že ti tu lépe.

Když nevidíš, kdo tady kleká

a láskou se modlí k tvé duši,

a pláčem svým – šíleně doufá,

že přece tvůj těžký sen zruší!

Já bloudím jak zbavená smyslů

tím strašlivým pohřbených sadem,

kol sladký šum listí mne zránil

a pálí jak uštknutí hadem.

Když zapěje v křoví tu ptáče,

mně zdá se to rouháním, smíchem,

a vy chcete zmírnit mou bolest

v své útěchy slově tak lichém!

Vždyť srdce mi krvácí, puká,

kdy smrtník tu v hroudu jen klepe,

a hlodavec hlínu jen chroumá

a řeknou mi – že ti tu lépe!