ZDRÁV BUĎ, CAESARE!

Výpravy šiků tvých se vrátily již z pokořených měst,

ó, slavný Caesare, jenž světem vévodíš!

Tvůj obraz vztýčen jest ve chrámech a na trzích,

kde rota povstalců se klanět musí tobě.

Za zvuků fanfár, kotlů víření

v ohromném cirku s tygry v zápas lítý

rebelů náčelníky hrdě kráčet zříš.

A raduje se srdce tvoje

a usmívá se líce tvoje

a galerie tleská, patricii křičí:

„Ave Caesar, Caesar imperator!

Zdráv buď, Caesar!“

Převzácnou kořist tribunové tvoji

ti z vypleněných provincií nesou.

Komnaty tvoje zlatem naplnili

a drahokamů třpyty kladou k nohám tvým.

Děv velkou řadu přivádějí tobě,

děv spanilých, děv růžolících;

jim z modrých očí svítí nenávist,

nenávist k tobě, opovržení tebou,

pyšný, mocný Caesare!

Ó, velký Caesare, jenž světem vévodíš

a bohem jenž se zveš a pánem veškerenstva!

Zda barbary zříš, kteří na severu

v pralesích žijí, neznajíce hodů,

ni her a radovánek tvých, ni nádhery a luxu?

Ti připravují se již na dalekou cestu,

na cestu v jih do světa metropole,

do Romy k trůnům Caesarů.

Již duní zem pod kroky statisíců,

těch štvaných psanců „proletari“ zvaných,

těch, kteří města ulicemi křičí:

„Chcem chleba a chcem komedii!“

V otroků tmavé kobky výheň nese

duch Spartakův a káže odboj smělý,

on vypravuje o slunci a květech;

tu pěstě svírají se, kletba líhne,

prokletí tobě a tvým Římanům.

Z měst pokořených, ruin rozvalených

již plamen vzpoury šlehá po celé tvé říši

a blíží se již k veleměstu Romě,

až zasáhne i trůn tvůj zlatoskvoucí

a konec bude slávě Caesarů.