Zdravice.

Buď zdráv, kdo věrný vlasti syn

v zlu, dobru při ní stojí

a miluje ji ze hlubin

i ve štěstí i v boji;

kdo doufanliv a mužný jest,

když po všem zdá se veta,

a komu český krov a česť

jsou nad poklady světa!

Buď zdráv, kdo celým před světem

je hrd na české jméno,

ač muž, se stane dítětem,

když láskou vysloveno;

však brání ostřím čepele

ji před každým a všady,

– a jest mu jizva na čele

pak nad královské řády!

Buď zdráv, kdo sněhy na hlavě,

má v prsou oheň juna

a komu v stáří jásavě

zní mladých zlatá struna. –

A zdráv buď jun, když hlaholí

mu k boji pověsť dávná. –

A těm, kdo padli na poli,

buď na vždy paměť slavná!