ZDUSENÉ VÝKŘIKY.

Když se první rodila v tmách země,

z ticha stvoření zazněly temně

v ďáblů smích teď živlů zkrocených

zdusené výkřiky.

První světlo rodinného štěstí

již zbraň uzřelo ve zlobné pěsti –

žertvy dým se k nebi vznes a s ním

zdusené výkřiky.

Vždy jak valilo se moře času,

v jeho temnotách i jeho jasu

do oblak se nesly jako pták

zdusené výkřiky.

Přešly věky... zmlkly bez útěchy

a zas s jarem zkvetly sasanky a lechy,

echem jen šelestí v slunný den

zdusené výkřiky.