Zdvihám kypící rozjařených chův

Zdvihám kypící rozjařených chův

kalich posvátný, v utrobě plápolá

oheň mi prudce, k Vám do výšky

proud se valí klokotem horoucím.

Nemožno povděčných mladíkův sboru

v slovíčka ouzká vtěsnati výlevy

srdcí dvojí za plat Otcům, jenž

víže ne darmo jeden vzor křestní.

Pochodni božské cesty dokončiti,

Křtitel co vroucný v pustině připravil,

svatá pojí Vás jedna vůle,

vštípiti lidstvu nebes synovstvo.

Ač Západ vetchý v neklidě vrávorá

plodův mudráckých, z Kristova objetí

mocí vyrvav se, ač mu jiskra

chladne svatá v rozumech ocháblých:

bystré Slovanstvo jiskru drahou Bohem

zvoláno přejmout v nezkalené prsa,

vědou ji pěstovavši zdárnou,

obnovenou svede zář na Východ.

Popřálo, vážní, Vám nebe, vůdcové

vůdcův slovanských, šlechtiti Slavii:

ne díky, Vám jenom zdar může

zásluhu odplatiti královskou!