ZDVIHNI ZAS KNIHU, KTERĚ JSI POZBYL...

Zdvihni zas knihu, které jsi pozbyl,

národe kdysi Husův a Bratří,

jíž tvůj syn bohat byl, třeba i bos byl,

síly z ní čerpal za dva a za tři.

Čerpal je proti zrádnému králi,

který naň cizí křižáky vodil –

čerpal z ní síly, i když mu ji brali

proroci falše. Nebeský podíl

choval v té knize pro sebe, děti,

pro vnuky vnuků, pro celé příští –

cítil v ní svoje nanebevzetí,

příboj ať zlý se kolkolem tříští.

V ruce s tou knihou přetrval věky,

učil se z ní být silný i dobrý –

bázni se boží učil z ní, měkký

nebyl však proto, zla přemáhal obry.

Nyní, zlé moci zase když vstaly

na tvoji volnost, na tvoji zemi,

zdvihni zas knihu, kterou ti brali,

když jsi byl v nouzi opuštěn všemi.

V kameni tešeš Husa s tou knihou,

Amosu dáváš ji v pomnících taky –

nový tvůj Komenský v zápase s tíhou

balvanu zlého nořil v ni zraky,

moudrost z ní čerpal k potření zloby,

k vítězství svobody, kterou nám vrátil.

Národe, jim všem buď věren v zlé doby –

zdvihni zas knihu, kterou jsi ztratil.