ŽE BÁSNÍK JSEM TAK CITLIVÝ A SLABÝ...

Že básník jsem tak citlivý a slabý,

své jemné sny vepřádám do hedvábí –

Hebounké nitě hedvábného svitu,

hedvábné nitě stříbřitého třpytu.

Titanů tužeb nemá duše má,

pochmurná krása je mi neznámá –

Mám jen své teskné, podzimkové sny,

jich snivé barvy, úsměv důvěrný –

i tam, kde už jsou samé odstíny,

užívám sordiny!

Snivou mou písní sladké adagio,

sladkou mou láskou snivý Correggio –

takové unylé jen ve snech kolébání,

takové důvěrné Věčnosti usmívání...

Co světu dám, to bude zvláštní svět,

v liniích útlý, něžný, jako květ.