Ze dnů hlubokého míru

A přijde chvíle, jež se bude ptát:

Cos činil, aby zadržen byl pád –

pád tvůj i lidstva, stud a katastrofa?

Čím, vyjma tebou, zvučela tvá strofa,

oč usilovals, o co vedl spor,

kam pádils na voze svých metafor,

cos odvracel a co jsi připravoval?

Jak vždycky dřív, druh druha popravoval,

ten zbude dojem z roku třicet tři.

Diskusně tyjem z dneška na zítří,

zde smyčka na krk autoru se váže,

tam kritiku se vrchnostensky káže:

„Nám tvůrcům služ a ne-li, tedy kuš!“

Tak škorpíme se dál jak věčné ženské

a všichni vedeme jak jeden muž

při černé kávě řeči kavárenské.