Že dobrý, smělý Jsi, můj Milý, vím –

Že dobrý, smělý Jsi, můj Milý, vím –

a proto má Tě duše moje ráda,

když soumrak vchází, tichem večerním

jak malé děcko pohádky si spřádá

o smavém štěstí. A když v noci sním,

Tě vidím v snu. Mně zdá se, že jsem mladá,

jdu ruku v ruce s Tebou sadem tím,

a šeřík voní, na cestu květ padá.

Na cestu naši, kterou z jara jít

jsme spolu měli šťastni ve svém mládí,

plod žhavý stromu utrhnout a žít!

My jednou v žití jsme se potkali –

leč netušili, že se máme rádi,

a šli jsme dál – stát štěstí nechali.