Že jsem, mně zdá se, ostatní též SEN,

Že jsem, mně zdá se, ostatní též SEN,

noc den můj, jistot s neskutečnem most,

v ní bytostí hvězd jiných bývám host,

v ní tajemna tušením opojen

nezrozeného k žití slyším sten,

v neznámo nořím se a prabytost,

v tmách nových smyslů bájných cítím vzrost

a zázračných jsem vidin, kouzel plen.

Jde v podvědomí nevědomé výš

a podvědomé v šero měnných tuch,

v žas vědění a citu živou říš.

Že všechno živo, vím tak v zdáních svých,

když mystický všech pochyb svírá kruh

i věčná krása skrytá v uměních.