Že neuvidím stopy Tvé tu, vím.

Že neuvidím stopy Tvé tu, vím.

V tom písku vlhkém vytlačeny byly

v té měkké zemi. Dešti závidím

a krůpějím, že dál je odplavily

kams' do neznáma. Touhám nařídím,

by vzlétly, ptáci, vzduchem zakroužily,

a nad jezerem, v zlatě zářícím,

se rozletěly jak ten racek bílý.

Zda najdou je tím letem oblohou,

v té tůni, jež je pohltila zrádně –

když oči mé je najít nemohou?

Kdo potěší mne, bídnou, ubohou?

Tam v jezeře vrak vetchý leží na dně...

A čerstvý písek svítí u nohou.