Ze selských bouří.

Hořel ve vsi statek,

už hořela ves –

kdyby kdos byl v zmatek

nenamát’ se kdes.

Střechu srazil hákem,

děti vynes’ sám,

div před naším zrakem

nezabil ho trám.

Když byl konec všemu,

nechtěl dát se znát –

modlíme se k němu:

byl to anděl snad!

Až jsme ho chtíc, nechtíc

k řeči ponoukli:

Byl to jakýs šlechtic. –

My ho utloukli.