ZE ŠERA KLÁŠTERŮ...

Ze šera klášterů když vyšli na vzduch čistý,

ze přítmí dusného, kde hnili po věky,

kde spáti nechali trpící bledé Kristy –

před sebou viděli svět širý, daleký.

Radostným životem továrny žily, města,

i v chaty vesniček dech teplý jara sáh'.

V obzory modravé se zatáčela cesta,

a ohně naděje hořely na horách.

Na pole kvetoucí zář sluneční se lila,

obloha jásavá se smála do dáli.

A v zemi dřímala nesmírná skrytá síla,

jež v ráno nejbližší se bouřně provalí.