Ze skály šedé...

Ze skály šedé v blesků zápolení

já patřil dolů v krásný vlasti luh,

a oko zvlhlo, prsa v rozechvění –

zda pomůže nám ještě jednou bůh?

O, bože věčný! svět pln nedůvěry

od tebe obličej svůj odvrací –

jak vrah den každý číhá na nás šerý

a srdce ze sterých ran krvácí.

O, smiluj se, by opět naši rtové

svobody pozdravili prvý svit.

Či – co pokryli hrobem osudové,

to nemožno víc k činu probudit?

O, dej mi svoje požehnání svaté

a hlásat půjdu tvoje učení:

že láska – zrodí se zas v chudé chatě

a nepřátely v bratry promění.

Ze skály šedé v blesků zápolení

já patřil dolů v krásný vlasti luh,

a zdálo se mi, že v tom dálném hřmění

okovy lidstva tříská – Volnost-bůh.