ZE SNA

Ó, nejsou netělesni ti, kdož milovali,

v svých urnách ztajeni.

Co polibků a něhy kdysi dali,

vše žije dál!

Jsou jenom znaveni

a sní, aniž by tichu žalovali;

je blažen ten,

komu se o lásce sen dlouhý zdál

a šerým ránem nebyl probuzen.

A vystupují z ticha uren svých

do jarních nocí krokem neslyšným

a jako vonný dým

snoubí se s vůní květů rozžatých

a tělesni jen sytou její váhou

a svojí touhou jen,

zas objímají živou bytost drahou,

jak v objetí by v sen ji kolébali

a chtěli přesvědčit,

že nejsou netělesni ti, kdož milovali.