Ze sna mládí. (1.)

Jak často hoch jsem zadíval se

ze klína drahé matky své

za večerů těch tichojasných

do nebes výše hvězdnaté.

A když mi matka vyprávěla,

že krásně je tam vysoko,

já ptal se, ruce zbožně sepjav:

„matičko, je tam daleko?“

A matka má se zamlčela –

než po chvílce mi s povzdechem:

„Ó synu můj, to dlouhá cesta,

však ty máš nejblíž k rájům těm!“

Ó matko má! co za svým rájem

jsem už se světem nachodil,

však poznávám to každým krokem,

že tehda jsem mu nejblíž byl!