ŽE SNILI JSME...

Že snili jsme, to vím, a že to bylo z jara,

kdy země v polosnu a v tuchách chvěla se,

kdy v srdci rostl zpěv – ta píseň stará, stará!

o lásce horoucí, o dobru, o kráse – – –

O lásce horoucí, o dobru, o kráse,

o všem, co ztajeno je v blahé tuše jara,

na řasách očí tvých, jež měkce chvěla se,

jak v duši ptáčete ta píseň stará, stará!

Jak v duši ptáčete ta píseň stará, stará!

o lásce horoucí, o dobru, o kráse

nám v duších představa tak luzná, tenkrát, z jara,

jak rosná krůpěje na květu chvěla se. –

Když zem’ jak pocel tvůj na rtech mých chvěla se,

když sladce zněla kol ta píseň stará, stará!

o lásce, o štěstí, o dobru, o kráse,

my pouze snili, žel! – – to dávno – dávno! – – – – – – – – – – – – – z jara...