ZE STAROBOLESLAVSKÉ POUTI.

Před stánkem matiček stanula žena

venkovská, sestárlá, hubených lící,

s otázkou: Jaká je sošek těch cena?

A kramář otylý chraplavým tónem

jakost jich stařeně horlivě líčí

s poznámkou: Vyberte, vždyť my se shodnem.

A žena prohlíží matičky s láskou,

něžně je do rukou třesoucích béře,

a pak dí: Zde máte též jednu prasklou!

Rozbitá? kramář dí. Dáme ji stranou;

stane se, že jedna na druhou vleze,

když v bedně samy jsou přikryty slamou.

Však z těchto můžete si jednu vzíti,

neb ty zde – stojí šest krejcarů jedna –.

Za pět? To, má zlatá, nemůže býti!

Co stojí tahle ta? Stařenka šeptá –.

Ta zas kus prstíčku u ruky nemá –.

Taky šest – to máte jednoho čerta!