Ze středu lesa dávno už

Ze středu lesa dávno už

se blížím k lesu pokraji,

a mně se zdá, že dosud mne

ty lesní panny stíhají.

Že lezou ke mně skulinou

a sedají tu vedle mne,

a přece víc už nevidím

ty noční zjevy tajemné.

A je mi, jak by někdo chtěl

v mé srdce propast veproklát,

tak hlubokou, že do ní by

se vešel celý Křivoklát.