Ze strniště.

Klasy dva, jež samy na strništi zbyly,

žalostivě spolu takto hovořily:

„Zůstaly jsme samy s měsícem a rosou –

Ach! že si nás také nepodsekli kosou?

Nadarmo jsme vzešly, zemi odrůstaly! –“

Letěl přes ně vítr, slyšel jejich žaly.

Děl jim: „„Prozřetelnosť na poli vás chová:

vámi ves by zžehla ruka zločincova.““