Ze studií k „Štěstí“. I.

Nic není tady cele tvým,

až na tu žhavou touhu nitra –

to slunce s teplem blaživým

snad chladné mraky skryjí zítra,

ty květy, jež ti voní dnes,

snad víc už neuzříš kvést zítra,

pták jenž ti pěje venku kdes,

v jih dálný odletí snad zítra –

ach zítra, zítra

ty budeš možná mrtvým též

a pro tu žhavou touhu nitra

jen to máš, co dnes užiješ!

Vždyť není nic na světě tvým,

až na tu žhavou touhu nitra –

ty rty, jež spíjíš ohněm svým,

snad mrtvými též budou zítra,

do vlasů, které hladíš dnes,

smrt kostnatá snad sáhne zítra,

a sladké písně tvojí ples

snad v requiem se změní zítra –

ach zítra, zítra

ty budeš možná mrtvým též:

dnes užívej – pro touhu nitra

jen to máš, co dnes užiješ!...