Ze studií k „Štěstí“. III.

A pokud smrť nám odpočinout nedá,

pěst osudu nás sterou ranou bije –

však člověk v každé útěchu si shledá

a konečně vše s resignací žije.

Ba, zvykne tak, jak oprati a biči

kůň zvyká na své dráze každodenní,

a když mu bič kol uší nezafičí,

hned v nepokojném stane udivení.

Když pak nám štěstí kmitne v řídké chvíli,

tu třeseme se úzkostí a strachy,

jako když ukrad’ šperk kdes nahodilý

a skrývá se s ním v bázni zloděj plachý...