Ze studií k „Štěstí“. IV.

Když slepé štěstí zaletí

tak maně na tvou hruď,

vše rychle vem’, co nese ti,

však jako hrob tich buď!

To asi někde na chvíli

si strážce jeho zdřím’,

zlý stařík, osud zavilý,

jenž zve je vězněm svým.

To „šťasten jsem!“ ať vždy tvůj duch

uškrtí v prsou tvých –

ten stařík má tak jemný sluch

a má tak hrozný smích...