Že víra jako víra?

Že víra jako víra? Střep jako drahokam?

Tma jako zářné světlo a pravda jako klam?

Že cesta stejně jistá, ať kdo si velebí

buď bludičky jen bařin, neb slunce na nebi?

Že víra jako víra? Bůh jako modly prach?

Hřích smířený a pokoj, neb věčný v srdci strach?

Že stejnou čest a cenu má Řím neb Písma hlas,

řeč lidských hierarchů neb Kristův věrný vzkaz?

Tak na Golgatě s lotry byl bludař popraven?

A apoštolstvo mřelo jen pro nicotný sen?

Tak bojovníci Boží a víry rekové

jen za stín bojovali a cetky jalové?

Ó pryč s tím bídným slovem! Vždyť jest to jenom štít,

jímž nevěrnost a nevděk a chabost chce se krýt.

Kde úcta k pravdě žije, tam heslo bezcitné,

že víra jako víra, se s hněvem odmítne.

Ač nekaceřujeme věr druhých bratří svých,

ač Boží jiskry ctíme i ve tmách pohanských,

přec nade všecko drahé nám Evanjelium jest,

náš staroslavný prapor, ten vztýčen chceme nést!

Ten k triumfu a slávě již miliony ved,

že jako skála stáli i v bouři hrůz a běd.

Ten nesmíme my zradit! On v štěstí v neštěstí,

on k vítězství i hrobem nám dráhu proklestí!