ZE VZPOMÍNEK. (III.)

Stát za svůj národ v těžkém boji

i můj sen býval a mlada –

bloud, netušil jsem, v denním znoji

co snů těch u nás uvadá.

Co při lopotě za kus chleba

se horké krve vyřine,

že mnoho, mnoho je jí třeba,

by téci mohla pro jiné.

Že budu rád, když v těžké doby

vždy tolik krve zbude mi,

co dětským líčkám stačilo by,

by kvésti mohla růžemi.